Pragovka Art District

  • Kolbenova 923/34a, Praha 9 
  • otevírací doba: 27. 4. 12:00 - 19:00, 28. - 29. 4. 10:00 - 19:00
  • www.pragovka.com

Na jaře roku 2016 vznikl nový koncept Pragovky, který znovu vzkřísil k životu tuto legendární prvorepublikovou továrnu ležící v centru industriální části Prahy 9. Návštěvy uměleckých ateliérů a příležitostné výtvarné akce z minulých let nyní přirozeně vyústí v živé, funkční multikulturní centrum. V rámci Gallery weekendu tak můžete navštívit tři výstavy - Chronika stavební kultury jedné malé obce / Petra Brázdilová v Pragovka Gallery Entry, Vezme to ruka / výstava studentů a absolventů ateliéru malby na VŠVU Bratislava v Pragovka Gallery Rear a výstavu No limits / Martin Matoušek v prostoru The White Room.

Doprovodný program

  • 27. - 29. výstavy: Vezme to ruka - Pragovka Gallery RearPetra Brázdilová: Chronika stavební kultury jedné malé obce - Pragovka Gallery Entry / Martin Matoušek: No limits - The White Room
  • 28. 4. v 17:00 komentovaná prohlídka výstavy No limits / Martin Matoušek / The White Room
  • 29. 4. ve 14:00 výtvarný workshop pro děti s Martinem Vlčkem
  • 29. 4. v 17:00 komentovaná prohlídka výstavy Chronika stavební kultury jedné malé obce / Petra Brázdilová / Pragovka Gallery Entry


Vezme to ruka - Pragovka Gallery Rear (3. 4. - 17. 5. 2018)

Výstava Vezme to ruka absolventů a studentů Ateliéru malby (2008 ~ 2018) je hledáním společného ideálu ve vytváření obrazu jako paradoxu. Neurčitost pramenící z nehmotné povahy malby je konfrontována s rituály každodenních pracovních úkonů a skrze techniky rozvrhování. Dominantní črtou jednotlivých autorských přístupů na výstavě je materializace jako "uchopování" myšlenkových procesů a multisubjektivního jazyka smyslově provokativních situací zahrnujících kresbu, malbu, objekty, instalace a performance.
Vystavující: Marek Burcl, Dominik Hlinka, Simona Gottierová, Juraj Kadlečík, Peter Jánošík, Kristína Kandriková, Mária Kováčik, Matúš Novosad, Adam Šakový, Jana Viteková....
Kurátoři: Mária Janušová, Ján Kralovič, Klaudia Kosziba
d


Petra Brázdilová: Chronika stavební kultury jedné malé obce - Pragovka Gallery (24. 4. - 17. 5.)

Cyklus obrazů Petry Brázdilové čerpá z dědictví normalizační architektury v její rodné obci Bystřička na Valašsku. Autorka si coby místní kronikář/interpret klade za úkol poměrně ambiciózní a vlastně vědomě nereálný cíl, zmapovat a obrazově zachytit všechny stavby nacházející se na území obce, zejména místní evergreeny - Hasiči, Sokol, Obecní Úřad, místní putiky, obchody atd.
Jak autorka sama dodává: "Dobová estetika těchto nijak přitažlivých staveb oslovuje svou nejednoznačností: svébytností a zároveň ignorantstvím vůči okolí, stylovou nesourodostí a současně vynucenou uniformitou."
Petra Brázdilová pojímá celý projekt jako malířský úkol, jež svou sugestivní a rafinovanou hrou s formou, námětem a vlastní hravou sebereflexí překračuje i projektovo-badatelské pozadí celé práce. Nakonec tak spíše dospívá k mnohovrstevnaté výpovědi a umělecké formě, která to, co bylo původně místně specifické posouvá do podoby, která v některých rysech hraničí až s určitou znakovostí, čirou fantazií nebo sdíleně prožívanými symboly.
Promyšlená míra nadsázky, oscilování mezi komičností a tragičností a pohrávání si s vlastní identitou, jsou prostředky umělecké hry, které uvozují další témata, jako jsou například vztah centra k periferii, korigovaného záměru a nepředvídatelné nahodilosti, osobního a sdíleného, afektovaného a upřímného, úspěšného a neúspěšného.
Kurátor: Martin Nytra


Martin Matoušek: No limits / The White Room (3. 4. - 17. 5. 2018)

Hladké malby Martina Matouška vtahují diváka do děje pozvolna, za to však bez hranic a limitů. V totálně abstraktní šíři ukazují odmaterializovanou přírodu v její základní formě, kdy se divák stává svědkem procesů vznikání a zanikání geologických forem krystalické průzračnosti. Málokdo po Gerhardu Richterovi nebo Marku Rothkovi dokáže vnímat a rozvíjet jejich odkaz tak, aby nespadl do pasti nápodoby, ale vytvářel s nimi dialog. Čistá malba - zdánlivě bez detailů - kde se v radostných až Turnerovských fériích odehrává brutální ponor do nevědomí vnitřních krajin - mentálních světů, v nichž i jazyk oněmí a přestane fungovat, ukazuje cestu k odosobněné rovině pocitů. Třpytivá barevnost vyniká na mahagonových deskách ve zmíněné hladkosti a vše plyne v čisté estetice nového romantismu. Monumentální obrazy Martina Matouška v sobě nesou melancholii a řád, kdy obojí nezápasí, ale vyniká a existuje v harmonii.
To je jedna z výchozích etap jeho díla z předešlého roku. Posléze přichází Matoušek s novou formou. V obrazové ploše začne uplatňovat fragmenty starých tapetových vzorů jako brutální vrstvení, kterého jsme svědky v nivelizaci dnešních hodnot. V kompozici pak otevírá útržek krajiny rozpačitým ohlédnutím - opět jako fragment. Ostatně starší dílo autora podivuhodně reprezentuje industriální kategorii našeho světa jako obraz civilizace zániku. Staré ustupuje novému a zjevuje svou monstróznost z mlhy nevědomí.
Kurátor: Patrik Šimon