Galerie MIRO

Galerie MIRO byla založena v roce 1987 v Berlíně. V kostele sv. Rocha v areálu Strahovského kláštera sídlí od roku 1994, kdy byla z Berlína přemístěna do Prahy. Za své jedinečné umístění vděčí především nejslavnějšímu českému zpěvákovi Karlu Gottovi, který vypomohl zakladateli galerie Miru Smolákovi bezúročnou milionovou půjčkou k získání kostela sv. Rocha. Od té doby zde proběhlo více než sto výstav světové klasické moderny a současného českého i mezinárodního umění. Například: Picasso, Miró, Dalí, Chagall, Rodin, Warhol, Galanda, Camberlain, Tichý, Mucha, Fulla, Francis, Rodin, Tápies, Anderle, Magritte, Masson, Stella, Kornatovský, Jordan, Rickey, Elzmann, Vasarely, Clemente, Šípek, Stipl, Zlamal, Šárovec, Dokoupil, Hajek a další. V roce 2001 byla galerie na základě veřejného výzkumu The Gallup Organization vyhlášena za "nejoblíbenější komerční galerií v Praze".

Doprovodný program

  • 27. - 29. 4. výstava: Markus Lüpertz

Markus Lűpertz v Galerii MIRO

Kdo navštěvuje alespoň občas Galerii MIRO, může si udělat zajímavý obraz především
o současném výtvarném umění, zejména německém. A nynější výstava v bývalé kapli Svatého Rocha je prostě mimořádná. Markus Lűpertz je už několik desetiletí považován za jednu z vůdčích osobností německé výtvarné scény. Patří k té silné generaci, (kam můžeme přiřadit S. Polka, G. Baselitze, G. Richtera, J. Immendorfa a Pencka), která už v šedesátých
a sedmdesátých letech ohromila výtvarný svět.

Tato generace ukázala, že se dokáže osvobodit od tíživého válečného dědictví, dokáže překonat mnohá negativní klišé, která se od konce války lepila na německou kulturu. Dokázali jedinečně navázat dokonce na nejcharakterističtější německý výtvarný výraz, velebený i nenáviděný expresionismus. A ukázali tak cestu i generaci o něco mladší.
A nejenom v Německu. Nakonec neo-expresionismus měl v osmdesátých velký ohlas
i v Československu a snad všude v kulturním světě, jak napovídá i tehdejší názvoslovná terminologie: "Transavantgarda" nebo "postmodernismus". Lűpertz dokáže "postmoderně" čerpat z hlubin různých věků, rozhodně jeho tvorba svobodně reaguje na mnoho podnětů.

Snad nejpozoruhodnější a nejzákladnější je kombinování a prolínání dvou protikladných tendencí, abstraktního expresionismu a figurace. Přes zmíněnou protikladnost, umělec si vytvořil svébytný styl, ve kterém se dokáže vyjadřovat svým vlastním jazykem. Abstraktní malba vede autora k intuitivní představivosti, "nová figurace" vrací do umění život, příběh. Odsud tedy již nebylo daleko k neo-expresionistickému zhodnocení nedávné historie. Od počátku 60. let se věnuje i takzvané "dithyrambické" malbě. V oslavě spojení člověka s přírodou, využívá hlavně kultu řeckého boha Dionýsa.

Lűpertzova obrazová série válečných artefaktů byla v sedmdesátých letech skandálně provokativní a mohla být nazírána jako sarkastická odezva amerického pop-artu. Markus Lűpertz měl ovšem vlastní nelehké zkušenosti ze světové války. Narodil se roku 1941 v severočeském Liberci. Roku 1948 se jeho rodina přestěhovala do Rheydtu v západním Německu. Do rodného Liberce se vrátil roku 2011 s výstavou "Mýtus a metamorfóza". Tamější poměrně velká výstava v Oblastní galerii Liberec, v bývalé Liebiegově vile představila v širším rozsahu Lűpertzovu tvorbu.

Zúčastnil se i liberecké sochařské výstavy konané v prostorách města, téma, které má v Liberci významnou tradici již od šedesátých let.

V Praze samostatně vystavuje poprvé. Nevelké výstavní rozměry ho přivedly k ukázněné instalaci - osm obrazů a osm soch vyplňuje harmonicky zdi i prostor bývalé kaple. Lűpertz si považuje malířství stejně jako sochařství. Nakonec pracuje se sochou obdobně jako s malbou. Sochy jsou pokrývány vrstvami výrazných barev, se kterými zachází většinou abstraktněji a svobodněji, než je tomu u obrazů. Nepochybně proto, že socha sama vytváří celou hmotu uměleckého díla. Barva se potom musí minimálně vyrovnat soše v odvaze
a nápaditosti. Proto často sochy působí expresivněji.

Naproti tomu figury v obrazech jsou zasazeny do prostředí, pozadí, které většinou navozuje atmosféru. Protože autor má za desetiletí činnosti naprosto vyzrálý vlastní styl, může si dovolit beztrestně se nechat inspirovat romantismem, symbolismem, prakticky čímkoliv. Pracuje svým způsobem jako veliký tvůrce - demiurg. Plocha obrazů vstupuje až na rámy
a často utváří originální ornamentiku, která komunikuje s ornamentem v obrazové ploše. Každý tah štětcem, každá barevná plocha má svůj význam. Prozrazuje radost z malby
i z experimentu.

Tématy jeho děl jsou biblické a mytologické náměty. Tedy prostor pro tajemno i symboliku. Lűpertzovy Herkulové neoslňují svalovinou, jsou to spíše symboly pomníků. Podobně jako někteří jejich antičtí druhové v muzeích, jsou poškozeni, podepřeni, jsou v torzálním stavu. Jsou to tudíž Herkulové, i když autorovým sarkasmem někteří proměněni téměř v trpaslíky.

Na druhou stranu, pojem Herkules v sobě nepochybně skrývá mimořádnou, mocnou bytost v epoše starověku. Jak to předpokládá Louis Charpentier ve své knize "Tajemný pravěk Evropy" (Les Géants ou le Mystère des origines).

Lűpertz také píše básně, je aktivní v mnoha směrech. Byl mnoho let profesorem i rektorem na výtvarné Akademii v Dűsseldorfu, kde ovlivnil generace nových tvůrců. Pomáhal zakládat 1. Berlinské Bienále, je držitelem mnoha významných ocenění. Lűpertzovo zastoupení v předních světových sbírkách i jeho přehled významných výstav jsou impozantní a jenom dosvědčují mimořádnost současné pražské výstavy.

Markus Lüpertz (*1941) Jeden z nejuznávanějších německých malířů současnosti. Jako své rodiště všude uvádí "Liberec (Böhmen)". Lüpertzovi odešli na západ v roce 1948 a usadili se v Rheydtu v Porýní. Markus Lüpertz po studiích na Werkkunstschule v Krafeldu a na státní akademii v Düsseldorfu (1956 - 61) přesídlil v roce 1962 do Berlína. Lüpertzovy expresivní figurativní obrazy, které stály v příkrém protikladu k tehdejším abstraktivistickým tendencím, si postupně získávaly velké uznání. V roce 1983 Lüpertz získal profesuru na Letní akademii v Salcburku a na podzim 1987 se stal rektorem Státní umělecké akademie v Düsseldorfu. Tuto funkci zastává dodnes. Jeden z nejuznávanějších německých malířů současnosti. Jako své rodiště všude uvádí "Liberec (Böhmen)". Lüpertzovi odešli na západ v roce 1948 a usadili se v Rheydtu v Porýní. Markus Lüpertz po studiích na Werkkunstschule v Krafeldu a na státní akademii v Düsseldorfu (1956 - 61) přesídlil v roce 1962 do Berlína. Lüpertzovy expresivní figurativní obrazy, které stály v příkrém protikladu k tehdejším abstraktivistickým tendencím, si postupně získávaly velké uznání. V roce 1983 Lüpertz získal profesuru na Letní akademii v Salcburku a na podzim 1987 se stal rektorem Státní umělecké akademie v Düsseldorfu. Tuto funkci zastává dodnes.